krajina
Nad krajinou žírnou bouře děsná.
Blesky činí na mžik z noci den.
Hromu rachot budí lidi ze sna
a hlásného trubka volá ven.Bouře tichne, už jen v dálce hřímá...
však obec tone v záři rudé.
"Mé dítě - tam - na postýlce dřímá
a uhoří - to stračné bude !"
Zástup němý tázavě se dívá
Aj hasič po řebři již stoupá
chvíle věčná, radostná i tklivá -
máť na rukou již dítě houpá.
"Jak odměním se tobě - a Vám všem -
za své drahé dítě jediné ?"
"Nežádám mzdy, neboť vykonal jsem,
co každému z nás je povinné!"